Rozdíl mezi horizontálními a vertikálními obráběcími centry
Abychom pochopili hlavní rozdíly mezi horizontálními a vertikálními obráběcími centry, musíme se nejdřív zastavit u jiné věci. Téměř každý díl, nástroj, náčiní, přístroj nebo zařízení, které používáte, ať se zdá jakkoli jednoduché nebo složité, byl zpravidla vyroben hromadně nebo sériově. V každém případě s pomocí průmyslových strojů či zařízení, ještě než se dostal do obchodů nebo na pulty, kde se obvykle kupuje.
Stejně jako se vyvíjí vše, co běžně používáte, nezůstává pozadu ani vývoj průmyslu, jeho procesů a nástrojů. Technologický pokrok v průběhu historie umožnil zdokonalovat metody a postupy velkosériové výroby nejrůznějšího zboží.
Mezi nejvýznamnější přínosy technologie pro průmysl patří obráběcí centra. Tato zařízení jsou obráběcí stroje, které optimalizovaly operace a výsledky tradičnějších průmyslových strojů, jako je frézka nebo ruční soustruh.
Pokud znáte průmyslové prostředí nebo jste někdy vstoupili do dílny, jistě jste poznali, jak obráběcí centrum vypadá. Obecně jde o kabinu, která může mít různou velikost a obsahuje soubor zařízení provádějících jednu nebo více určených operací.
Vzhled se může lišit a úzce souvisí s typem stroje a jeho funkcemi. Obecně existují dva typy obráběcích center: horizontální a vertikální. V tomto textu se dozvíte, jaké jsou jejich hlavní vlastnosti a výhody a jaké funkce plní jednotlivé typy v průmyslové výrobě.
Co je obráběcí centrum?
Obráběcí centra jsou nástroje v podobě strojů používané v průmyslu. Tyto stroje využívají různé obráběcí technologie, zpravidla na tuhých materiálech,, k výrobě dílů. Výsledkem mohou být hotové výrobky nebo jen díly, které se smontují do složitějších celků. Tato zařízení představují technologický vývoj starších strojů, jako je mimo jiné frézka, soustruh a vrtačka.
Hlavním rozdílem oproti starším strojům je automatizace procesů. Obráběcí centrum má tři hlavní charakteristické součásti: počítačové číslicové řízení (CNC), více řezných a obráběcích zařízení a automatický výměník nástrojů.
Tyto vlastnosti umožňují plnit stále vyšší nároky průmyslových procesů, jako je optimalizace času a zdrojů, zvýšení produktivity, vyšší přesnost práce a zajištění bezpečnosti práce.
Vertikální a horizontální obráběcí centra
Obráběcí centra se třídí podle mnoha vlastností, jako je velikost, funkce a stupeň automatizace. Nejobecnější rozlišení se však dělá podle orientace pracovního vřetena, která může být horizontální nebo vertikální. Níže jsou obecně uvedeny rozdíly mezi horizontálními a vertikálními obráběcími centry.
| Vertikální obráběcí centra | Pracovní osou je otočná hlava, která provádí různé obráběcí operace na materiálu shora dolů. Pracuje hlavně na horní straně obrobku. Je proto určena zejména k obrábění plochých dílů s dutinami či zahloubeními a k výrobě modelů nebo forem. Pracovní stůl se pohybuje vodorovně v osách X a Y, což spolu s pohybem vřetena dává obrábění ve třech osách. Obecně jde o stroj s malou zastavěnou plochou, a proto je to levnější a oblíbenější volba. Při obrábění lze sledovat postup obrobku ve srovnání s naprogramovaným návrhem. |
| Horizontální obráběcí centra | Hlavní pracovní osy jsou umístěny bočně vůči materiálu. Hlavní funkcí je obrábět jeden obrobek na různých místech. Je proto určeno k obrábění velkých dílů. U některých strojů lze materiál naklápět a nastavovat do určitých poloh tak, aby odpovídal pracovním osám podle naprogramovaných parametrů. Obrábění na tomto typu stroje může využívat pohyby ve třech nebo čtyřech osách, každé v jiném směru, což umožňuje trojrozměrné obrábění obrobku. Výhodou je, že materiál lze obrábět až na čtyřech plochách současně, což snižuje zásahy obsluhy, protože není nutné obrobek ručně přemisťovat. Díky uspořádání vřeten a pohybu obrobku třísky a zbytky materiálu odpadávají a nehromadí se ani na obrobku, ani na řezných nástrojích. |
Průmysl se od svého vzniku až dodnes ze své podstaty zabývá přeměnou surovin na výrobky. Tato činnost směřuje k jejich následnému prodeji, distribuci nebo využití ve velkém měřítku. Jde o sekundární sektor ekonomiky, protože propojuje procesy získávání surovin (primární sektor) s obchodem a tvorbou zisku z hotových výrobků (terciární sektor).
Prakticky všechny předměty, které jsou dnes součástí každodenního života nebo které máte kolem sebe, jsou výsledkem řady mechanických průmyslových procesů, prováděných nástroji s nejrůznějšími vlastnostmi a nastavených podle různých parametrů návrhu, funkčnosti a povrchové úpravy, mimo jiné stanovených pro výrobu.